Boj o Jericho stále pokračuje

V knize Jozue se dočteme o tom, jak Izraelci dobyli Jericho, ačkoliv se v jistém smyslu o ně stále ještě bojuje. Mezi archeology v současné době převládá názor, že v Jozuově době město bylo už celá staletí opuštěné. To aspoň prezentují ve svých knihách známí odborníci jako americký archeolog prof. William G. Dever nebo prominentní izraelský archeolog prof. Israel Finkelstein. Jsou ovšem i jiní odborníci, kteří jim oponují a předkládají přesvědčivé argumenty.

Tel-es-Sultan
Pahorek Tel-es-Sultán. Foto: Tamar Hayardeni, CC

Archeologický průzkum

Ruiny Jericha tvoří pahorek Tel es-Sultán, původně náležející Jordánsku, potom pod palestinskou samosprávou a nyní na území okupovaném Izraelem. V pahorku se nachází nejméně 20 vrstev osídlení. Vedle Jeruzaléma patřilo Jericho k prvním archeologicky prozkoumaným lokalitám v Palestině. Za více než sto let tam proběhla řada archeologických vykopávek, při nichž se střídalo nadšení se skepsí, protože se odborníci buď přikláněli k pravdivosti biblického líčení, anebo ho vyvraceli.

Zbořené hradby

V první dekádě 20. století prozkoumali Tel es-Sultán dva němečtí archeologové Ernst Sellin a Carl Watzinger. Chyběla jim ještě moderní metodika, ale zmapovali mohutné hradby okolo města, které – až na malou část na severní straně – pravděpodobně zničilo zemětřesení. Kdysi bylo Jericho opevněno impozantní dvojitou hradbou. Její spodní část tvořila mohutná pětimetrová opěrná zeď z kamenů s hradbou z nepálených cihel. Nad ní byl kluzký strmý svah pokrytý hladkou omítkou. Na vrchu se tyčila čtyřmetrová hradba z nepálených cihel, z níž mohli obránci pohodlně střílet na případné útočníky klopýtající po kluzkém svahu, který svíral s vodorovným terénem úhel 35°. Zdálo se, že hradby byly zničeny naráz, nejspíš zemětřesením, které poškodilo i některé domy. Když se hradba z cihel zřítila dolů k úpatí pahorku, a vytvořila násep vhodný k překonání spodního kamenného valu. Proto zpočátku archeologové usoudili, že jejich nálezy potvrzují biblický příběh o Jozuovi. Pak převládly pochybnosti po tom, co vrstvu osídlení zařadili na konec střední doby bronzové (1950–1550 př. Kr.).

řez hradbami Jericha
Schématický řez hradbami Jericha. Zdroj: Creation Ministries

Ve třicátých letech město prozkoumal moderními metodami britský archeolog John Garstang, který našel mj. ve spodní části mnoha domů velké keramické nádoby plné obilí, na které se zřítily hořící trosky domů. Tato metrová vrstva spáleniště po celém městě dostala označení Vrstva zkázy IV. Bylo zjevné, že to nebyl požár náhodně způsobený, ale založený k vypálení města. Na základě úlomků keramiky a skarabeů na nalezeném hřbitově datoval Garstang zhroucení dvojité hradby okolo roku 1400 př. Kr. Opět zavládlo nadšení nad souladem mezi biblí a archeologií.

Vzrůstající pochybnosti

V letech 1952–1958 prozkoumala tel britská archeoložka Kathleen Kenyonová inovátorskou metodou pomocí úzkého výkopu, který prochází napříč všemi vrstvami. Přitom pečlivě zaznamenala stratigrafii nálezů. Dospěla až k nejstarší vrstvě osídlení v předkeramickém neolitu, čímž se Jericho stalo nejstarším stále osídleným městem na světě. Dospěla také k závěru, že město IV bylo vypáleno až po zhroucení hradeb. Avšak Kenyonová přehodnotila Gargstangovo datování hradeb a připsala zničení města s velkou pravděpodobností Egypťanům okolo r. 1550 př. Kr..

vykopávky v Jerichu
Vykopávky věžě v Jerichu. Zdroj: Public domain

Na začátku devadesátých let nálezy svých kolegů znovu přezkoumal americký archeolog dr. Bryant Wood. Rozsáhlou srovnávací studií keramiky běžné okolo roku 1400 z Jericha a jiných oblastí Palestiny zpochybnil závěry Kenyonové. Navíc nechal datovat vzorky spáleného dřeva radioaktivním uhlíkem s výsledkem 1410 př. Kr. Ten byl ovšem později opraven na 1590–1527 př. Kr. Další nezávislá měření radiokarbonovou metodou na vzorcích obilí z nádob a spáleném dřevě, která později provedl holandský tým, vyzněla ve prospěch datování Kenyonové, a ne Wooda.

Další vodítko pro datování, které archeologové používají, jsou skarabové – egyptské amulety ve tvaru vrubouna posvátného. Na nich často bývá uvedeno jméno nebo atributy vládnoucího faraona, proto se výborně hodí k datování. Na hřbitově v SZ části Jericha byli nalezeni skarabové od 18. až po začátek 14. století př. Kr. To však odporuje Kenyonové tvrzení, že město bylo okolo r. 1550 opuštěno. Dr. Wood zvláště poukazuje na přítomnost skarabů z 18. dynastie: Tutmóse III., Amenhotep II. a poměrně vzácný skarab královny Hatšepsut. Kromě nich i vzácná pečeť faraona Tutmóse III. dokládá, že za jeho vlády přibližně v letech 1479–1425 př. Kr. byl hřbitov ještě používán.

Skeptici vycházejí z hypotézy exodu okolo roku 1250 př. Kr. (tj. na sklonku pozdní doby bronzové II), kdy prokazatelně Jozue neměl co dobývat. Sama bible klade však tyto události dále do historie.

Video vysvětlující výsledky vykopávek Garstanga a Kenyonové. Názory dvou archeologů: Wooda a Parra, který spolupracoval s Kenyonovou.

Kdy žil Jozue?

Když uvážíme informaci, že v roce 970 Šalomoun Bohu zasvětil chrám 480 let po exodu, vychází nám přelom 15. a 14. století př. Kr. Podobně můžeme vycházet z tříset let, které uvádí soudce Jiftách, když píše amónskému králi. Protože ovšem neexistoval žádný letopočet, těžko vést spor o to, kdy žil nebo naopak nežil Jozue. Všechno vyplývá z chronologie založené na mnoha složitých předpokladech: sladění různých písemných pramenů, řazení archeologických nálezů do určitých období i datování radioaktivním uhlíkem 14C.

Letopočty odozené ze současné chronologie starověkého Egypta nejsou dokonale v souladu se známými fakty. Např. britský egyptolog David Rohl navrhl chronologii přehodnotit. Pokud jde o radiokarbonovou metodu, i ta má své kritiky. Jeden z nich, uznávaný egyptolog Manfred Bietak, upozorňuje na to, že nálezy z poloviny 2. tisíciletí př. Kr. se datováním uhlíkovou metodou jeví o 100 až 150 let starší, než kam patří chronologicky.

Je zajímavé, že nehledě na letopočty, spálené rozvaliny Jericha IV spadají do stejného období jako na náhlý hromadný odchod semitského obyvatelstva z egyptských měst v nilské deltě, jako bylo Avaris a Kahún, a časově naň navazují.

zřícené hradby Jericha
Ilustrace založené na nálezech Sellina a Watzingera. autor: Gene Fackler

Podobnost čistě náhodná?

Věřím, že jste si také všimli toho, jak ve sporech o datování nálezů poněkud zanikají nálezy samotné. Běžně se o nich nedočteme, snad abychom nebyli vedeni k “mylné interpretaci”. Ony totiž velmi dobře odpovídají biblickému vyprávění! Město bylo dobyto na jaře nedlouho po jarní sklizni (tedy v čase pesachu). To vůbec neodpovídá vojenské taktice ve starověku. Města se obléhala koncem roku, kdy už docházely zásoby a bylo snazší město vyhladovět. Zásoby nalezené v sklepeních domů by stačily na celé měsíce, možná více než rok. Pokud bylo obléháno, tak krátce, protože ze zásob prakticky neubylo. To, že cenné zásoby obilí nebyly odneseny, ukazuje i to, že bylo zničeno, a ne opuštěno. Jeho důmyslné hradby odkrylo zemětřesení tak nešťastně, že se z nich stal násep, po němž dobyvatelé mohli vystoupit přímo do města. Přitom na severu malá část spodních cihlových hradeb, tvořící zadní stěnu s okny domů, zůstala stát až doby, kdy ji zdokumentovali němečtí archeologové. Po dobytí bylo Jericho vypáleno včetně zásob obilí a veškeré kořisti, což je mezi archeologickými nálezy unikátní. Město pak leželo v rozvalinách stovky let až do doby železné. Napadá mě otázka: Pokud by autor knihy Jozue nebyl přímým účastníkem popisovaných událostí, jak se mu tedy podařilo tak výstižně popsat zničení Jericha o celá staletí později? Vždyť žádný jiný písemný pramen o zničení Jericha neznáme. Že by to byl nadaný amatérský archeolog a zároveň spisovatel?

Pasáž z dokumentu o exodu, která se týká artefaktů z Palestiny, které dokládají dobytí Kanaánu.

Boj o Jericho trvá

Na závěr nezbývá konstatovat, že o Jericho stále probíhá zarputilý spor. Ale nestojí na jedné straně fundamentalističtí věřící neochotní přijmout fakt, že se pro tak zásadní příběh v bibli nenašla skoro žádná opora v archeologii, a na druhé straně shovívaví vědci, kteří suše konstatují, že je to tak. Naopak, nálezy jsou bohaté a zajímavé, a spor se vede spíše na akademické rovině o jejich správnou interpretaci. David Rohl hovoří o potřebě zrevidovat chronologii egyptských dějin. Sám je autorem tzv. Nové chronologie, kterou můžeme aplikovat na pomyslnou zeď času a mozaika prezentovaných událostí se posune na časové ose a přesně zapadne do biblické posloupnosti.

zeď času
Zeď času názorně ukazuje shodu archeologicky doložených a biblických událostí při posunu chronologie. Zdroj: Patterns of Evidence

Prečtěte si také související články:

Zdroje

Přečteno 267-krát