Původ člověka: nevyřešené otázky

Podle evoluční teorie vznikl před 1 milionem let Homo erectus z předků, kteří se před 6 miliony let oddělili od šimpanzů. Homo erectus chodil vzpřímeně, živil se jako lovec-sběrač, vyráběl nástroje podle kulturních stereotypů, rozvíjel různé techniky lovu a používal oheň. Podle některých badatelů měl už rozvinutou řeč. Tento druh lidí se rozšířil po Africe, Eurasii a Austrálii. Někteří vědci rozlišují více mírně odlišných forem, které se z něho vyvinuly: neandrtálce a denisovany, jiní všechny mají tendenci řadit do jednoho druhu.

Asi před 200–100 tisíci lety se z něho měl v severovýchodní Africe vyvinout druh Homo sapiens, tedy dnešní člověk, a rychle se rozšířit po celém světě. Podle genetických výzkumů se smísil se stávajícími populacemi lovců-sběračů, tedy Homo erectus a jeho variant, neandrtálců a denisovanů.

Podle široce zpopularizovaného výzkumu mají DNA šimpanze a člověka společných 98 % genetické informace. Novější výsledky však toto tvrzení zpochybnily. Už v roce 2002 vyšlo najevo, že tato podobnost je nižší než 95 %; v roce 2010 se ukázalo, že pro chromozóm Y je dokonce jen 70%. V roce 2014 publikovali Jeffrey P. Tomkins a Jerry Bergman výzkum, v němž dokazují, že srovnání všech homologických chromozómů vykazuje přibližně 70% podobnost. To hovoří o tak velkém rozdílu mezi genomem člověka a šimpanze, že zmíněných 6 milionů let by evoluční změny v genomu člověka nestačilo.

Oproti svým nejbližším zvířecím příbuzným má člověk řadu vlastností, kterými se od nich výrazně odlišuje. Zůstávají tak otázky, na něž z pohledu evoluce zatím nemáme uspokojivou odpověď, která by přesvědčivé přemostila diskontinuitu mezi člověkem a vyššími primáty. Lidé se například liší schopností svoje myšlenky vyjadřovat komplexním symbolickým jazykem, vědomím sebe sama, pojetím smrti, morálkou, vytvářením kultury, schopností používat a vyrábět nástroje, jakož i měnit životní prostředí.

Lidská mysl

Lidský mozek je jedna z nejkomplexnějších a metabolicky nejúspornějších soustav v celé živočišné říši.

neurolog Michel Hofman

Člověk má nejvýkonnější mozek v celé živočišné říši. Michael Denton v knize The Miracle of Man (Zázrak člověka) o něm uvádí celou řadu zajímavých faktů. Ačkoliv mozky velryby a slona jsou mnohonásobně větší než lidský, celkový počet neuronů v šedé kůře mozkové (sídla inteligence) je u kytovců a slonů nižší. Michel Hofman a další autoři se domnívají, že lidský mozek se výkonem blíží k hranici maximální výkonností biologického mozku. Při zvýšení jeho výkonnosti jen o 10 – 20 % by podle Petera Cochrana docházelo anatomickým defektům nebo psychickým výpadkům. Proto se domnívá, že nelze očekávat od vědeckého pokroku žádné významné zvýšení výkonnosti mozku člověka. Každý mm³ mozkové kůry obsahuje 60-krát víc synapsí než celkový počet součástek v Boeingu 747. Tato vysoce výkonná soustava spotřebuje až 20 % naší energie, a přitom se pohodlně vejde do mozkovny o objemu 1,5 litru. Představa, že se lidský mozek vyvinul z vyšších primátů řadou postupných změn srovnatelná s přizpůsobením operačního systému počítače po výměně 16-bitového mikroprocesoru za 64-bitový stažením několika aktualizací. To zní absurdně!

Sám o sobě však mozek ještě nevysvětluje lidské vědomí. Úvahy vědců, mezi nimi např. Alana Turinga, o mozku jako superpočítači přehlížejí otázky lidského vědomí a emocí. Počítače žádné vědomí nemají a tyto funkce mozku nejsou algoritmické. Přesto někteří proponenti umělé inteligence předpokládají, že vědomí prostě „nastane“, když se bude prudce zvyšovat komplexnost systému umělé inteligence. Profesor Robert Marks v knize The Non-Computable You (Vaše nevyčíslitelné já) takový optimismus nesdílí. Ukazuje, že všechny projevy umělé inteligence lze vysvětlit na základě programového kódu, který ji řídí.

V současné době jsou obavy ze zlověstné umělé inteligence jalové asi tak jako strach z přelidnění Marsu. Možná se někdy dopracujeme do bodu, kdy inteligence počítače předčí lidskou, ale zatím jsme se k tomu ani nepřiblížili. Upřímně řečeno, ještě máme daleko k vytvoření inteligence na úrovni ježka. Zatím se nikomu nepodařilo ani překonat červa.

britská matematička a komentátorka Hannah Fryová

Schopnost dorozumívat se jazykem

Lidský jazyk se jeví jako unikátní fenomén bez zřejmé analogie v živočišné říši… Neexistuje žádný důvod se domnívat, že tyto ‚mezery‘ je možné přemostit.

lingvista Noam Chomsky

Zatímco zvířecí jazyk je uzavřený systém obsahující omezený počet pojmů, lidský jazyk je otevřený systém, který jich může vyjádřit nekonečné množství. Žádný jiný tvor nedokáže vydat tolik různých zvuků jako člověk díky své anatomické způsobilosti. A nejenže jazyk sám o sobě je kulturní univerzálií – společný všem kulturám. Americký lingvista Joseph Greenberg identifikoval 45 prvků jazyka, které jsou také patrné u všech lidí. Mezi ně patří např. existence synonym, antonym, metafor, nadávek, vlastních jmen a abstraktních pojmů… Už jen fakt, že jazyky jsou navzájem přeložitelné to potvrzuje.

Nedávná vědecká studie profesorky Berentové objasnila, že dokonce jazyk je ‚napevno zabudovaný‘ do lidského mozku. Skenovala odezvu mozku různých lidí na určité slabiky – některé byly běžné pro většinu jazyků, jiné méně časté. Šlo o to, která centra mozku se zapojí. Lidé v experimentu shodně přiřadili k vymyšleným slovům grafickou interpretaci, nebo přídavná jména většinou seřadili stejně, dokonce i v případě vymyšleného jazyka. Studie prokázala, že mozky všech lidí sdílejí společná jazyková omezení zvukových vzorců jazyka. To dává za pravdu jazykovědcům, kteří uvažují o náhlém vzniku jazyka, jako např. americký lingvista Noam Chomsky.

Podrobněji teorie vzniku jazyka vysvětluje článek v Jazykovém koutku. Biblický narativ vysvětluje schopnost člověka mluvit tím, že byl stvořen k obrazu Boha, který tvoří svým slovem. Příběh o Babylonské věži a zmatení jazyků se v různých obměnách vyskytuje v navzájem vzdálených kulturách. Nejstarší takovou paralelu k bibli najdeme v mýtu Enmerkar a pán Aratty, která vznikla okolo roku 3100 př. Kr.

Morálka a náboženství

Člověk je jediný tvor, který rozlišuje morální kategorie dobra a zla. C. S. Lewis v knize K jádru křesťanství poukazuje na existenci přirozeného mravního zákona, který intuitivně znají všichni lidé. Dokonce i ti, kteří jeho objektivní existenci popírají, se na něj odvolávají. Podrobněji o tom v úryvku Platí pro všechny stejná pravidla?

O náboženství Wikipedie uvádí: „Různá náboženství v širokém slova smyslu provázela všechna známá lidská společenství, a to už od velmi dávných dob: za první nepochybné známky člověka se často pokládají symbolické, kulturní projevy, například pohřby nebo malby, které ovšem nemusí mít nutně náboženský, kultovní charakter. Nejstarší známé pohřby jsou patrně staré až 300 tisíc let, symbolické malby desetitisíce let. Během posledních dvou století shromáždili archeologové, etnologové a religionisté nesmírné množství materiálu z celého světa, jež ukazuje obrovskou rozmanitost náboženských projevů. Pokusy uspořádat tuto rozmanitost do lineární řady, jak se o to snažili evolucionisté 19. století, se nezdařily…“

Když se podíváme na nejstarší písemné památky, nacházíme opakovaně náboženské motivy. Asyrolog J. P. Wiseman ve své knize Vznik knihy Genesis píše, že nemalá část mezopotamských klínopisných tabulek představuje obměny dvou z bible známých příběhů: Stvoření světa a Potopy.

Stvoření světa je velmi rozšířený typ mýtu, který lze nalézt v téměř každé lidské kultuře. Vystupují v něm prvotní rodiče, praotec a pramatka. Ve společnosti, kde se vypráví, se mýtus o stvoření chápe jako zdroj hluboké pravdy v obrazném, případně doslovném smyslu. Folklorní příběhy o katastrofální potopě seslané jako boží trest, při níž zahynulo vše živé kromě několika lidí v plavidle, se tradují tisíce let po celém světě. Wikipedie uvádí celkový počet známých příběhů asi 270, přičemž nejvíc z nich se nachází v Asii a na severoamerickém kontinentu. Je až zarážející, jak jsou tyto příběhy rozšířené mezi kulturami po celém světě a jak se v některých detailech podobají biblickému vyprávění.

Manželství

I v těch nejprimitivnějších a neizolovanějších kulturách existuje manželství jako jasně zakotvená společenská instituce. Vzhledem k faktu, že po celém světě nacházíme navzájem velmi podobné zákony o manželství, antropologové zprvu dospěli k závěru, že tato instituce nese známky „záměrného uspořádání“, něco, co se dnešním vědcům zdá nepřípustné.

Podle evoluční interpretace lidských dějin k vzniku manželství vedly praktické důvody. Když lidé žili v savanách a živili se lovem, měli sezdané páry větší šanci na přežití, protože muž se vydával na lov a žena se starala o potomstvo. Po vynálezu zemědělství se manželství upevnilo připoutáním se k půdě. Tyto spekulace ovšem nevysvětlují, proč k podobnému vývoji nedošlo u našich příbuzných šimpanzů, je-li manželství tak klíčovým aspektem přežití.

Klínopisné tabulky nabízejí vhled do doby před 4500 lety v Mezopotámii. Jsou to vlastně nejstarší důkazy o konceptu manželství. Tisíce nalezených tabulek představují buď manželské smlouvy, zákony o manželství anebo se o manželství zmiňují. Dozvídáme se řadu zajímavých detailů, které jsou čtenářům bible povědomé. Vydalo by na samostatný článek se jim věnovat, ale zmíníme aspoň některé. Profesor Marten Stol o tom napsal knihu Women in the Ancient Near East (Ženy na Blízkém východě ve starověku).

Manželství sjednávali rodiče, především otec, nebo bratr. Za nevěstu platil ženich věno ve stříbře. V případě neplodnosti si mohl vzít další manželku nebo její otrokyni za konkubínu. Když mu konkubína porodila syna, byl povinen ji propustit na svobodu. Existoval i rozvod a levirátní manželství (muž se ožení s vdovou po svém bratrovi). Manželství se těšilo velké vážnosti. Na Blízkém východě platilo, že v případě cizoložství byli oba vinníci potrestáni smrtí. Svedenou pannu si musel vinník vzít a zaplatit její věno.

Tady se ještě nabízí jedna poznámka, která s manželstvím úzce souvisí: o panenství. Panenská blána u ženy je anatomický znak, který nemá v živočišné říši obdobu, a ani z hlediska evoluce nemá žádný smysl.

Šaty a další kulturní univerzálie

Rdění se je nejpodivnější a nejlidštější ze všech projevů.

Charles Darwin

Kromě jazyka, manželství a náboženství existuje řada dalších prvků, které jsou společné všem kulturám a národům v celé lidské historii. Stručně se ještě podívejme na oblékání, které je zastoupeno ve všech známých kulturách. Zatím se nenašlo uspokojivé vysvětletní, jakou evoluční výhodu lidem přineslo ztratit ochlupení na většině těla. Uvažme, že zatímco vyšší primáti žijí jen v teplých oblastech, lidé se rozšířili až po polární kruh. Oblékání v chladném klimatu je pro člověka nezbytné. Avšak v případě některých primitivních národů v tropech je skutečně sporé, zakrývá pouze genitálie a nemá praktický smysl.

Ale oblečení nemá pouze praktické důvody. Jak víme, nahota souvisí s pocitem studu, a to i u těch primitivních národů, kde se nosí jen bederní rouška. A právě pocit studu a rdění se hanbou nazvali někteří vědci „největší mezerou v evoluční teorii“, když připustili, že pro ně nemají vysvětlení. Už Charles Darwin se nad ním pozastavoval a červenání se studem nazval nejlidštějším projevem.

V antropologii se pro kulturní prvky, které pozorujeme u všech lidí napříč etniky i historií, vžil pojem kulturní univerzálie. Podle C. Wisslera existuje minimálně 9 základních kulturních univerzálií, které je možné identifikovat v každé kultuře: jazyk, materiální kultura, umění, mytologie a systémy poznání, náboženství, rodiný systém, majetek, vláda a válka. Společné kulturní prvky a sdílené příběhy jsou silný argument, který podporuje společný původ celého lidstva. Stejným směrem ukazuje i genetický výzkum, jak o tom píše biolog Robert Carter v článku Adam, Eva a Noe vs. současná genetika.

Technologie a vliv na životní prostředí

Zcela charakteristickou vlastností člověka je používání nástrojů, jimiž mění životní prostředí. Mezi lidskými nástroji zaujímá přední místo oheň. Vedle jazyka označil Charles Darwin oheň za největší objev učiněný člověkem. Bez něho by nebylo myslitelné zpracování kovů ani technický pokrok. Primitivní nástroje používají sice i různí živočichové, především vyšší primáti ale i dravci. Avšak zakládání a udržování ohně je doloženo pouze u rodu Homo. Archeologicky je doloženo od doby před 1,5 milionem let. K tomu, aby nějaký tvor mohl zakládat a udržovat oheň, potřebuje kromě inteligence souběžně dosáhnout vícerých vlastností a schopností, o nichž podrobně pojednává ve své knize biolog Michael Denton.

Především musí být správně velký, aby ho zažehnutý oheň nepopálil. Nejmenším druhem člověka byl Homo florensiensis, u něhož je také doloženo používání ohně. Menší tvor, než tento zhruba metrový druh člověka, by měl při manipulaci s ohněm těžkosti. Člověk potřebuje mít správnou velikost i proto, aby vyvinul dostatečnou kinetickou energii při štípání dříví na oheň. To platí i při těžbě nerostů, nezbytné pro technologický pokrok. Stephen Jay Gould na margo toho politoval permoníky, kteří by se se svým vzrůstem marně snažili dolovat horniny. Naopak, kdyby byl člověk dvakrát vyšší, bylo by pro něj nebezpečné chodit vzpřímeně, protože by si při pádu lámal kosti.

Za svou nadřazenost vděčí člověk své ruce.

řecký filozof Anaxagoras

Dalším nezbytným předpokladem k zapálení ohně je lidská ruka. Jen ruka člověka umožňuje pevný úchop potřebný při tření dřívek o sebe. Ruce vyšších primátů nemají dostatečně dlouhý a silný palec, který stojí proti ostatním prstům. Navíc je ruka na dost dlouhé paži, aby člověk viděl, co dělá, a aby se ohněm nepopálil. Používání rukou k nošení ohně, sbírání dřeva, i práci s nástroji je mimo jiné podmíněno vzpřímenou chůzí, která je vlastní pouze rodu Homo. K udržování ohně jsou potřeba i další črty: život ve společenství a komunikace jazykem s abstraktními pojmy.

Připomeňme si, čím oheň přispěl k technickému pokroku. Nejdříve člověk objevil keramiku. Potom začal zpracovávat kovy. Výrobky ze železa posloužili za základ průmyslové revoluce, která urychlila vědecko-technický pokrok. Za objev elektřiny a s ní spojeným technologiím vděčíme metalurgii. To všechno závisí na používání ohně.

Vlastně téměř žádné lidské podnikání ani zařízení se neobešly bez hoření… Oheň z mořské vody destiloval sůl, dřevo měnil na dehet, pryskiřici na terpentýn, obilí a hrozny na alkohol; dřevo spálil na popel, z něho pak vařil mýdlo, a z kalcitu vařil vápno.

Stephen Pyne

Myšlenkový experiment: Druh X

Zmíněné nevyřešené otázky odhalují mezi člověkem a živočišnou říší propast, který evoluční teorie dostatečně přesvědčivě nepřeklenula. Proto v knize 7 dní, které rozdělují svět navrhuje profesor Lennox, abychom na vznik člověka pohlíželi jako na singularitu, na níž nelze aplikovat přírodní zákony; podobně jako vnímáme vznik vesmíru.

„Neřízené přírodní procesy negenerují informace jazykového typu nalézající se v RNA a DNA… A přece se tvrdí, že takové procesy nejenže vytvořili informaci, ale vytvořili i tvora, který ji sám dokáže vytvářet. Nemožné! Vědecké úvahy teorie informace ukazují úplně opačným směrem, přímo ke speciálnímu inteligentnímu tvořivému činu, jako k jedinému hodnověrnému řešení původu biologické informace života,“ píše profesor Lennox. Singularita představuje jedinečný stav nebo zásah do systému zvnějšku. Že bychom něco takového snadno mohli nevidět, ukazuje Lennox na následujícím příběhu:

„Předpokládejme, že se vědcům v laboratoři podaří jednoho dne vyrobit život z neživých chemikálií… Dále předpokládejme, že tento život přežije a etabluje se jako nový druh, řekněme druh X. Teď si představme, že všechny vědecké záznamy týkající se této záležitosti se ztratí a ve velmi vzdálené budoucnosti vědci narazí na druh X. Pokud bude stále vládnout paradigma neodarwinismu, budou tito vědci nevyhnutně tvrdit, že druh X je spojen se všemi dalšími formami života prostřednictvím nepřerušeného naturalistického evolučního procesu. Budou se ovšem mýlit, že ano? Vztah druhu X k ostatním druhům se týká speciálního a odděleného vstupu ze strany inteligence. Navíce je tento zásah lidské inteligence je pro neodarwinismus z podstaty věci neviditelný – stejně jako speciální stovření člověka Bohem pro dnešní neodarwinismus. Avšak neodarwinismus nejsou jediné brýle, kterými se můžeme dívat na svět.“

Zdroje

• John C. Lennox: 7 dní, ktoré rozdelujú svet, Postoj Media 2020
• Michael Denton: The Miracle of Man: The Fine Tuning of Nature for Human Existence, Discovery Institute 2022
• Robert J. Marks: The Non-Computable You: What You Do That Artifical Intelligence Never Will, Discovery Institute 2022
• John C. Lennox: 2084: Artificial Intelligence and the Future of Humanity, Zondervan 2020
• Christopher Eames: Language: A ‘Cultural Universal‘ in Archaelogy and Bible, AIBA 4.10.2018
• Christopher Eames: Marriage: A ‘Cultural Universal‘ in Archaelogy and Bible, AIBA 2.9.2018
• Christopher Eames: Clothing: A ‘Cultural Universal’ in Archaeology and the Bible, AIBA 21.10.2018
• C. S. Lewis: Platí pro všechny stejná pravidla?, úryvek z knihy K jádru křesťanství na Víra.cz
• Náboženství, Wikipedie
• Stvoření světa, Wikipedie
• Potopa sveta, Wikipédia

Přečteno 211-krát