Mojžíš předstoupil před faraona – ale kterého?

V příběhu exodu není uvedeno faraonovo jméno, protože ho Egypťané v té době nepoužívali. Na otázku, kdo byl Mojžíšovým protivníkem v dramatu exodu existuje celá řada názorů. Je jich tolik, že John Gee v roce 1997 napsal článek s výmluvným názvem Who Was Not the Pharaoh of the Exodus? (Kdo nebyl faraonem exodu?) Nejčastěji se hovoří o Ramesse II. Ale jak jsme viděli v článku o chronologii exodu, populární teorie exodu v 13. století vedla k popírání historicity tohoto příběhu.

To ovšem neodpovídá vnitřní chronologii bible; tak zkusme na jejím základě zjistit, kteří faraoni mohli být Mojžíšovými současníky a figurovat v příběhu exodu. Christopher Eames o tom napsal obsáhlý článek. Při svém rozboru se raději vyhýbá přesnému datování událostí, protože existují různé letopočty pro vládu jednotlivých faraonů. Nicméně rozdíly mezi krátkou a dlouhou chronologií představují maximálně desítky let (oproti radikálním revizionistům, jako je David Rohl).

Mojžíš se narodil v Nové říši

Mojžíš se podle biblické chronologie narodil přibližně roku1526 př. n. l. (jelikož mu v době exodu bylo 80 let). Jeho příběh časově spadá do období Nové říše (1570–1070 př. n. l.). Pentateuch (Mojžíšovy knihy) je protkaný spoustou nuancí, jako fráze a jména, které jedinečně korespondují s touto epochou egyptských dějin.

Nová říše následovala po Druhém přechodném období. Už jsme viděli v článku o Hyksósech, že tehdy byl Egypt rozdělen. Tito cizí semitští vládci spravovali Dolní Egypt, dokud nebyli poraženi Ahmose I., zakladatelem 18. dynastie (1570–1300 př. n. l.). Všechny tři dynastie faraonů, které vládly v Nové říši, se vyznačují složenými jmény se slovem mose („zrozen z…“), které souvisí s Mojžíšovým hebrejským jménem Moše.

V Egyptě pak povstal nový král, který Josefa neznal. A řekl svému lidu: Hle, lid synů Izraele je početnější a mocnější než my. Nuže, jednejme s ním chytře, aby se dále nemnožil, a když by vypukla proti nám válka, aby se i on nepřidal k těm, kdo nás nenávidí, a bojoval by proti nám, a vyšel by ze země. Ustanovili tedy nad ním pracovní dozorce, aby jej utlačovali těžkými robotami. Stavěli faraonovi města skladů Pitom a Rameses.

Exodus 1,8–11

Krutý faraon a košík z papyru

Mojžíš se narodil nejspíš za vlády Thutmose I., případně za jeho syna. Thutmose I. byl mocný faraon, který rozšířil hranice Egypta územními zisky Palestiny a Núbie. Zplodil královskou dceru Hatšepsut a její nevlastního bratra Thutmose II. Aby si zajistil egyptský trůn, oženil se Thutmose II. se svou starší sestrou Hatšepsut. Nebyl však silným králem. Byl pravděpodobně nemocný. Jeho krátká vláda je spojována se zabíjením novorozených chlapců. V Asuánském nápisu tažení proti Kúši (Núbii) z prvního roku jeho vlády se zapřísahá, že nenechá naživu žádného mužského potomka, kromě korunního prince, aby ho vzal do zajetí.

Pak farao přikázal všemu svému lidu: Každého syna, který se jim narodí, hoďte do Nilu, každou dceru nechejte naživu!

Exodus 1,22

Kvůli faraonovu nařízení zabít novorozené chlapce skryla matka Jóchebet Mojžíše do papyrového košíku v rákosí Nilu. Archeologové podobné košíky nacházejí. Co je ještě zajímavější, tento příběh nacházíme v průběhu 1. tisíciletí př. n. l. znovu a znovu:

• asyrskou verzi ze 7. století: akkadský král Sargon se narodil v tajnosti jedné kněžce, která ho ukryje v košíku do rákosí, a později ho najde a vychová nosič vody Akki;
• řeckou verzi v Oidipově příběhu: dítě z moře vyloví manželka krále Polyba, když se koupe, a vezme si ho na výchovu do paláce;
• dále řecký příběh synka, který se narodí Apollónovi a Kreuse a je schován v pleteném košíku, pak je vzat do Delf a vychován kněžkou;
• indická verze je i v Mahábharátě: děťátko Karna je posláno po řece v rákosovém košíku, kde ho spatří a vytáhne vozataj se svou manželkou.

Bylo by jen logické, kdyby všechny tyto příběhy měly historickou předlohu. (Připouštím, že Sargonův příběh je z nich nejstarší, starší než Mojžíšův.)

Adopce Mojžíše

Když [Mojžíšova matka] viděla, že je pěkný, skrývala ho tři měsíce. Déle ho však nemohla skrývat, vzala pro něho papyrový košík, vymazala ho asfaltem a smolou, vložila do něj dítě a položila do rákosí ke břehu Nilu. Opodál se postavila jeho sestra, aby zjistila, co se s ním stane.

Pak sestoupila faraonova dcera, aby se umývala v Nilu, zatímco její dívky se procházely na břehu Nilu. Když mezi rákosím uviděla košík, poslala svou otrokyni, aby jej přinesla. Když jej otevřela, uviděla dítě, byl to plačící chlapec. Měla s ním soucit a řekla: To je z hebrejských dětí. Jeho sestra se pak faraonovy dcery zeptala: Mám jít a zavolat ti kojnou z hebrejských žen, aby ti dítě kojila? Faraonova dcera jí odpověděla: Jdi. Dívka šla a zavolala matku dítěte. Faraonova dcera jí řekla: Vezmi toto dítě, odkoj mi ho a já ti dám odměnu. Žena tedy vzala dítě a kojila ho. Když chlapec povyrostl, přivedla ho k faraonově dceři, a stal se jejím synem. Pojmenovala ho Mojžíš. Řekla: Vždyť jsem ho vytáhla z vody.

Exodus 2,2–10

Královna Hatšepsut neměla mužského potomka. Mohl to být důvod, aby si adoptovala hebrejské dítě? Thutmose II. syna nakonec zplodil s konkubínou a dal mu jméno Thutmose III. Ten ovšem byl ještě malý, když jeho otec zemřel, proto s ním Hatšepsut vládla společně a stala mocnou faraonkou. Sir Flinders Petrie si všimnul, že vedla převážně mírumilovnou politiku. Eames uvádí nápis, podle něhož její „duch tíhnul k cizincům“. To podporuje teorii, že si adoptovala Mojžíše. Tomu nasvědčuje i pozdější znesvěcení její soch a monumentů za vlády Amenhotepa II. Že by jí byla kladena vina za rány, které postihly Egypt při exodu?

Tvrdé zotročení Izraelců

Thutmose III. vládl plných 54 let a byl znám jako mocný král a dobyvatel. (Někdy je nazýván „egyptským Napoleonem“.) Období jeho vlády dobře koreluje s Mojžíšovým pobytem na královském dvoře a pak s útěkem do Midjánu, kde strávil pozoruhodně dlouhou dobu 40 let.

Po dlouhé době egyptský král zemřel, ale synové Izraele dále vzdychali kvůli té otročině a volali o pomoc. Jejich volání o pomoc kvůli té otročině vystoupilo k Bohu.

Exodus 2,23

Po smrti Thutmose III. měl trůn zdědit korunní prince Amenemhet, ale ten byl již tou dobou po smrti. Proto se faraonem stal Amenhotep II., faraon exodu. Jeho vláda začala ve velkém stylu po vzoru jeho otce. V první dekádě podnikl tři válečné výpravy – z poslední přivedl z Palestiny rekordních 101 000 otroků. Hrobka pracovního dozorce Rechmireho z té doby je vyzdobena malbou semitských a núbijských otroků, jak vyrábějí cihly. Nakonec však Amenhotep II. nevynikl ani tak svými výboji, jako svou pověstnou krutostí, jak píše historik Manuelian. Co je však nejpozoruhodnější, zbytek jeho 26-leté vlády v historických záznamech chybí. Flinders Petrie uvádí, že poslední jeho monument se datuje do 5. roku jeho vlády. Zemřel ve čtyřicítce, což potvrdila analýza jeho mumie, která je naprosto nezvykle pokrytá vředy. Příčina smrti není známa, ale stav mumie určitě zapadá do obrazu 10 egyptských ran. Ve 23. roce své vlády radil núbijskému místokráli, aby si dal pozor na ničemné cizince, zvlášť jejich čaroděje. Měl snad na mysli Mojžíše a Árona, kteří měli větší moc než jeho mágové?

Odchod Izraele z Egypta

Jeho nástupce byl Thutmose IV. Mezi tlapami sfingy v Gíze je žulová stéla, který zdůrazňuje božské pověření Thutmose IV. být faraonem. Důvod? Historik Manuelian se domnívá, že nebyl dědicem trůnu. Při desáté egyptské ráně zemřeli v Egyptě všichni prvorození synové. To, že faraon ránu přežil, znamená, že ani on nebyl prvorozeným synem. Jak jsme viděli výše, ani Amenhotep II. nebyl korunním princem!

O půlnoci se stalo, že Hospodin v egyptské zemi pobil všechno prvorozené od prvorozeného syna faraona, který seděl na svém trůnu, až po prvorozeného zajatce, který seděl v žaláři, i všechno prvorozené z dobytka. Tu farao té noci vstal, i všichni jeho otroci, i všichni Egypťané, a v Egyptě nastal veliký křik, protože nebyl dům, ve kterém by nebyl někdo mrtvý.

Ještě v noci zavolal Mojžíše a Árona a řekl: Vstaňte a odejděte zprostřed mého lidu vy i synové Izraele. Jděte a služte Hospodinu, jak jste říkali. Vezměte také svůj brav a svůj skot, tak jak jste řekli, a jděte. Požehnejte také mně. Egypťané naléhali na lid, aby je rychle poslali ze země, protože si říkali: Všichni zemřeme!

Exodus 12,29–33

Koncem Amenhotepovy vlády náhle Semité opustili města v Nilské deltě. Jak jsme uvedli jinde, v Avaris žilo semitské obyvatelstvo stovky let, nejdřív jako hosté, později bylo zotročeno. Archeolog Scott Stripling uvádí, že stratigrafická analýza, kterou v Avaris provedl profesor Bietak, „poslední identifikovatelnou keramiku obsahuje z období Amenhotepa II.“ Vrstvy svědčí o přítomnosti semitského obyvatelstva, dokud město „náhle záhadně neopustilo.“ Kromě toho se v Avaris našly masové hroby narychlo pochovaných lidí. Mohly to být oběti poslední egyptské rány?

Závěr

Na konci 15. století nalezneme další synchronismy, o kterých byla zmínka v chronologii exodu: Solebský nápis, kde je zmínka o šasu JHV, nomádech Jahveho. Jde o nejstarší nápis zmiňující Boží jméno v kontextu teritoria někde v Kenaanu. Potom el-amárnská korespondence (EA), kde se faraonovi Achnatonovi stěžují místní vládci Kenaanu na útoky všudypřítomných Habiru. Infografika výše porovnává postup izraelských vojsk podle knihy Jozue a dopisy EA od místních vládců.

Christopher Eames shromáždil ve svém článku mnoho provázaných a zajímavých detailů. Článek se čte skoro jako detektivka. Můžete si ho přečíst v anglickém originále.

Zdroje

• Christopher Eames: Who Was the Pharaoh of the Exodus?, Let the Stones Speak March-April 2023
• Christopher Eames: Searching for Egypt in Israel, Let the Stones Speak March-April 2022
• Christopher Eames: Moses’s ‘Ark of Bulrushes’, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 25.6.2023
• Douglas Petrovich: Amenhotep II as Pharaoh of the Exodus (Part Two), Digging for Truth 147

Přečteno 110-krát