Exodus: historie, nebo legenda?
Příběh o Josefovi a jeho bratřích považoval L. N. Tolstoj za nejlepší kdy vydaný příběh. Podle vyprávění bible byl Josef prodán do Egypta jako otrok. Avšak dostal se na faraónův dvůr a stal se jeho vezírem, který zachránil moudrými opatřeními před hladem nejen Egypt, ale i okolní země. Josefovi a jeho 11 bratrům s rodinami bylo dovoleno se usadit v nilské deltě. Nicméně později byli zotročeni jiným faraónem a jejich novorození chlapci byli zabíjeni. V té době začíná příběh Mojžíše, který se nakonec postaví před faraóna a žádá: „Propusť můj lid!“ Deset Božích ran srazí Egypt na kolena a přinutí vzdorujícího faraóna, aby konečně propustil 12 kmenů Izraele. Ti zázračně přejdou Rudé moře suchou nohou a po 40 letech putování pouští dobývají Kanaán.
Byl exodus historickou událostí?
Od padesátých let dvacátého století postupně převážil mezi archeology názor, že 2. Mojžíšova kniha, zvaná Exodus, není záznamem historických událostí, ale pouhou legendou, snad s historickým základem. Jedním z důvodů je to, že se v Egyptě v 13. století př. n. l., tedy někdy v době vlády Ramsese II., nenašly odpovídající důkazy.
Pokud člověk ví jen něco málo o faraonech, určitě slyšel o Ramsesovi II., protože to byl jeden z vůbec nejmocnějších a nejbohatších faraonů. Proto exodus v období Nové říše za jeho vlády zní absurdně. Avšak z období Střední říše, o několik staletí dříve, se objevily nálezy, které dobře odpovídají všem výše popsaným událostem. Profesor Manfred Bietak našel v Avaris (Hawáře) důkazy semitského osídlení, které se z jednoho syrského domu postupně rozrostlo na městskou čtvrť.
Obhájci historicity exodu
Na obhajobu exodu vystupují například americký archeolog Bryant Wood, britský egyptolog David Rohl a John Bimson, profesor Starého zákona. Svorně souhlasí, že z doby okolo roku 1200 př. n. l. žádné důkazy o exodu nebyly nalezeny. Poukazují však na to, že ani sama bible neumísťuje exodus do tohoto období, nýbrž nejméně do 15. stol. (Šalomoun dokončil chrám 480 let po exodu.) Mezi jinými nálezy se dovolávají Bietakových vykopávek z Avaris (lokality pozdějšího Ramsesu), včetně paláce semitského vezíra s 12 hrobkami v těsném okolí, dále poukazují na období hladu za vlády faraóna Amenemheta III. v období Střední říše a tzv. Josefův kanál z téhož období.
Josefova hrobka?
Pyramidová hrobka poblíž vezírova paláce v Avaris obsahovala úlomky zajímavé sochy, která je dnes uložena v mnichovském muzeu. Socha měla žlutou pleť a rezavé vlasy (poukaz na asijský čili semitský původ) a pestrobarevný plášť. Nejzajímavější však je, že v hrobce nebyly nalezeny vezírovy kosti, byly v minulosti odneseny. Barevný plášť i vyklizený hrob odpovídají biblickému příběhu.
Zotročení a odchod Semitů
Později obyvatelstvo semitské části Avaris upadlo do otroctví, na hřbitovech se vyskytují relativně mladí podvyživení lidé a vysoká mortalita mezi dětmi, převážně novorození chlapci. Z doby konce 13. dynastie se našly masové hroby narychlo pochovaných lidí, jako při nějaké epidemii. Dochovaly se písemné prameny: Brooklynský papyrus, uvádějící hebrejská jména otroků, a Ipuwerův papyrus, hořekující nad zkázou Egypta z období Střední říše. Potom následovalo zhroucení egyptské moci. Semitské obyvatelstvo z Avaris a dalších sídlišť, jako byl Kahún, náhle odešlo. O půl století později na to navazuje zničení Jericha, Chasóru a Aje.
Proč se tato fakta neuvádějí do souvislosti s exodem? Protože se převážně datují dříve, do 17. století př. n. l. Někteří vědci, jako David Rohl, navrhují opravit chronologii egyptských dějin, jejímž důsledkem by bylo sladění biblické a egyptské časové osy. Dr. Bryant Wood a další odborníci si myslí, že takový krok není potřeba, protože existují důkazy pro datování do 15. století př. n. l. Podrobně se této polemice věnuje americký dokument Exodus: Hledání pravdy z cyklu Patterns of Evidence.
Přečteno 429-krát