Chronologické otázky exodu a dobytí Kenaanu

Kdy se usadili Izraelité v Egyptě? Kdy došlo k exodu Izraele z Egypta a jejich vstupu do Kenaanu? To jsou ožehavé otázky – pokud pomineme otázku, zda k tomu vůbec došlo.

Všeobecná shoda?

Všeobecně odborníci datují exodus a usazování Izraelců v Kenaanu do 13. století př. n. l. Avšak při hledání důkazů těchto událostí při vykopávkách v Kenaanu si archeologové stěžují na nedostatek nálezů. Z toho pak vyplývá všeobecně přijímaný závěr, že k nim vlastně ani nedošlo. I když je datování exodu do 13. století všeobecně rozšířeno a populární kultura si faraona exodu spojuje s Ramesse II., musí člověk odmítnout celou řadu biblických veršů, které tvrdí něco jiného.

Podle vnitřní chronologie vyšel Izrael z Egypta přesně 480 let před založením Šalomounova chrámu, a panuje všeobecná shoda, že to bylo roku 967 př. n. l. Z toho dostáváme:

• exodus cca 1447–1446 př. n. l.
• dobytí Jericha cca 1407–1406 př. n. l.

Vnitřní chronologii bible můžeme vidět i v době soudců před Davidovým královstvím, tj. okolo roku 1100 př. n. l. V příběhu izraelského soudce Jiftácha, který píše amónskému králi: „Když bydlel Izrael v Chešbónu a v jeho vesnicích, v Aróeru a v jeho vesnicích a ve všech městech, která jsou vedle Arnónu, tři sta let, proč jste je nedobyli zpět během oné doby?“ (Sd 11,26) Zmiňme jeden příklad z Nového zákona. Apoštol Pavel, původně oddaný farizeus, shrnuje v jednom kázání dobu soudců, tj. období mezi exodem a královstvím: „…to vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával soudce až do proroka Samuele.“ (Sk 13,20) Bible je v tomto ohledu konzistentní a našli bychom celou řadu dalších podpůrných textů, např. počítáním generací z rodokmenů.

Zastánci krátké chronologie datování exodu do doby Ramesse II. předkládají vrstvu destrukce z 13. století nalezenou na mnoha kenaanských sídlištích jako důkaz zabírání Kenaanu „Izraelci“ (spíše však odborníci hovoří o Kenaancích útočících na jiné Kenaance). To je prezentováno jako omezené důkazy událostí exodu a dobytí Zaslíbené země. V 15. století ve většině sídlišť vrstva destrukce naopak chybí. Je tedy biblická chronologie v rozporu s archeologickými nálezy?

Omyly a fakta o dobytí Zaslíbené země

Když si pozorně čteme bibli, zjistíme, že k dobytí Zaslíbené země nedošlo metodou spálené země. Bible specificky zmiňuje jen 3 města, která byla vypálena a zničena jako klatá: Jericho, Aj a Chasór. Naopak zřetelně opakovaně mluví o zachování zbývajících měst. Místo toho bible popisuje několik vítězných bojů s Kenaanci na bitevních polích. Zničení mnoha měst dobře zapadá do pozdější krvavé doby soudců.

Co si však počít s chybějící změnou kultury s příchodem nových obyvatel – změn v stavbách, keramice atd.? To vše pozorujeme až v nalezištích od 13. století. Bible říká, že dostanou „zemi, ve které se nenamáhali a města, která nestavěli“ a „vinice, které nesázeli“ (Jozue 24,13 či Deuteronomium 6,10–11). Když dr. Scott Stripling hovoří o vykopávkách v Šílu, říká, že podle vykopávek to vypadá tak, že tam nejdřív Izraelci bydleli v stanech a až později se začali usazovat v domech a přestavovat je. Kolem roku 1400 je zřetelná změna keramiky a stravovacích návyků: vymizela např. konzumace vepřového masa.

… zpustly stezky a poutníci na pěšinách chodili stezkami křivolakými. Vymizeli venkované v Izraeli, vymizeli až do chvíle, kdy jsem povstala já, Debóra, kdy jsem povstala, matka v Izraeli. Zvolíli si nové bohy, tehdy je válka v branách. Zdalipak se ukáže štít a oštěp mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli?

Soudců 5,6–8

Další důvod, jenž najdeme v bibli, jsou zmínky o kenaanských enklávách ponechaných v Zaslíbené zemi (Soudců 1–3). V 5. kapitole čteme, že „zpustly stezky,… vymizeli venkované v Izraeli, vymizeli až do chvíle, kdy jsem povstala já, Debóra…“ To už je kontext 13. století př. n. l. Pasáž pokračuje povstáním Báraka a Debory proti kenaanskému útlaku, který vrcholí dobytím Chasóru, který byl podle nalezné destrukční vrstvy vypálen.

Habiru dobývají Kenaan

Avšak nálezy dokládají, že Chasór byl zničen i v 15. století. V dalších článcích podrobně rozebíráme dobytí Jericha a Aje. Existují důkazy o tom, že k tomu došlo v 15. století. Další zajímavé důkazy přináší sbírka dopisů kenaanských vládců faraonovi Achnatonovi, napsaná na hliněných destičkách klínovým písmem, která je známá jako El-amárnská korespondence. V přehledu výše porovnává Christopher Eames postup izraelských vojsk podle knihy Jozue a dopisy místních vládců. Jednotlivé městské státy prosí faraona o vojenskou pomoc, protože do Kenaanu vtrhli nomádi Habiru, a dobývají jedno město za druhým. Jeruzalémský vládce Abdi-Heba si stěžuje, že všichni vládci jsou již ztraceni a Habiru zabírají zem. Slovo Habiru zřetelně připomíná označení Hebrej, kterým se Izraelci nazývali ještě v době krále Saula.

Ve výčtu důkazů o usazení Izraele v Zaslíbené zemi už v 15. století bychom mohli pokračovat. Merenptahova stéla z 13. století zmiňuje Izrael jako už známou politickou entitu. Na konci 15. století nechal faraon Amenhotep III. vyrýt Solebský nápis, kde je zmínka o šasu JHV, nomádech Jahveho. Jde o nejstarší nápis zmiňující Boží jméno v kontextu teritoria někde v Kenaanu. Zajímavé je to především proto, že podle bible Boží jméno Jahve nebylo známo až do Mojžíšovy doby. Za zmínku stojí i nástěnná malba semitských otroků vyrábějících cihly v Rechmireově hrobě z 15. století př. n. l.

Jak dlouho pobýval Izrael v Egyptě?

Doba, po kterou synové Izraelovi pobývali v Egyptě, byla čtyři sta třicet let.

Exodus 12,40

Zastavme se ještě u další chronologické otázky z bible: Jak dlouho pobývali Izraelci v Egyptě? Budeme vycházet z Exodu, kde je zmíněna délka pobytu 430 let. Existují dva pohledy na věc: dlouhý a krátký pobyt v Egyptě. Podle zastánců dlouhého pobytu se počítá 430 let od doby, kdy byl Josef prodán do Egypta jako otrok. Když počítáme zpět až k narození praotce Abrahama, dospějeme k roku 2166 př. n. l. Když Abrahamovi bylo 75 let, povolal ho Bůh do Zaslíbené země cca roku 2091 př. n. l. Všechno je jasné, tak proč někdo zastává názor, že pobyt v Egyptě byl kratší?

A Hospodin Abramovi řekl: S jistotou věz, že tvé potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jejich, a budou tam otročit a budou pokořováni čtyři sta let. Avšak národ, kterému budou otročit, budu soudit a potom vyjdou s velikým majetkem. A ty vejdeš ke svým otcům v pokoji; budeš pohřben v dobrém stáří. Až čtvrtá generace se sem navrátí, protože až potud nebude dovršena vina Emorejců.

Genesis 15,13–16

Krátký pobyt dobu Abrahama posouvá do první poloviny 2. tisíciletí př. n. l. Je to standardní interpretace judaismu, a kupodivu největší oporu má v Novém zákoně. Kromě zmíněného verše z Exodu se podíváme ještě do rozhovoru Boha s Abrahamem v Genesis 15: budou otročit a budou pokořováni 400 let a až „čtvrtá generace se sem navrátí“. Studium rodokmenů v Exodu to potvrzuje. Pokud žily v Egyptě jen 4 generace, nemohlo to trvat 430 let. Zastáncům krátkého pobytu vychází od exodu k prodání Josefa asi 210 až 215 let. Jak tedy vysvětlíme těch 400 let v obou verších?

Zaslíbení byla řečena Abrahamovi a jeho potomku. Písmo neříká: „a potomkům“, jako by jich bylo mnoho, ale jedná se jen o jednoho: „a tvému potomku,“ a tím potomkem je Kristus. Říkám tedy toto: Zákon, jenž byl dán po čtyřech stech třiceti letech, nemůže zrušit smlouvu již předtím právoplatně potvrzenou od Boha, a tak zmařit to zaslíbení.

Galatským 3,16–17

Judaistická interpretace je, že „tvé potomstvo“ (j. č.) v úvodním verši se vztahuje na Izáka, takže 400 let se začíná počítat od jeho narození. V Novém zákoně se setkáváme s potvrzením této myšlenky v Pavlově listu Galatským. (Pavel byl vzdělaný farizeus.) Tvrdí, že Boží lid obdržel Zákon na hoře Sinaj 430 let poté, co Abraham uzavřel smlouvu s Bohem. Dále je zajímavé, že řecký překlad Starého zákona Septuaginta doplňuje verš z Exodu o době, kdy „synové Izraelovi pobývali v Egyptě a Kenaanu“.

Z krátkého pobytu vyplývají následující letopočty:

• Abrahamovo narození 1951 př. n. l.
• Abraham vstupuje do Kenaanu 1876 př. n. l.
• narození Izáka 1851 př. n. l.
• narození Jákoba 1791 př. n. l.
• narození Josefa cca 1700 př. n. l.
• Josef prodán do Egypta asi 1670 př. n. l.
• přestěhování se Jákobova rodu do Egypta cca 1661 př. n. l.

Závěrem dodejme, že krátký pobyt v Egyptě lépe odpovídá archeologickým nálezům, které dokládají usazování Semitů v Hawaře (Avaris, později zvané Rameses). To spadá do doby vlády faraona Amenemheta III. Ovšem letopočty jeho vlády se různí a opět závisí na diskuzích o chronologickém zařazení.

Zdroje

• Christopher Eames: What Is the Correct Time Frame for the Exodus and Conquest of the Promised Land?, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 24.6.2021
• Christopher Eames: When Was the Age of the Patriarchs?, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 24.6.2021
• Have we Found the Tabernacle of the Lord?, přednáška dr. Scotta Striplinga, Patterns of Evidence

Přečteno 126-krát