Exodus: historie, nebo legenda?

Biblický příběh exodu vypráví o zázračném vysvobození hebrejských otroků z Egypta. Bůh zasáhl do dějin, aby vysvobodil izraelský lid a dal mu zaslíbenou zem. Tento základní příběh v židovských dějinách, který si každoročně připomínají o Velikonocích, inspiroval mnoho utlačovaných a vykořisťovaných národů v jejich snaze osvobodit se, například černé americké otroky.

Byl exodus historickou událostí?

I řekl Hospodin Mojžíšovi: Jdi k faraonovi a pověz mu: Toto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Propusť můj lid, ať mi slouží!

Exodus 1,9

Od padesátých let dvacátého století postupně převážil mezi archeology názor, že období egyptského útisku a odchod Izraelců proběhl někdy v 13. století př. n. l., tedy v době vlády faraona Ramesse II. Jeho nástupce Merneptah zanechal vítěznou stélu z roku 1220 př. n. l., kde mluví o porážce Izraele.

Avšak období Nové říše patří k vrcholům egyptské historie a rozhodně nelze mluvit o nějakém zhroucení moci, k jakému podle biblického vyprávění došli při Deseti ranách egyptských, kterými Bůh trestal faraona, když odmítl propustit Izrael. Proto se rozšířil názor, že 2. Mojžíšova kniha, zvaná Exodus, není záznamem historických událostí, ale pouhou legendou, snad s historickým základem.

Otázka datování

Níže uvedený dokument režiséra Tima Mahoneyho Exodus: Hledání pravdy poukazuje na zásadní rozpor mezi všeobecně uznávaným datováním exodu a biblickou chronologií. Podle vnitřní chronologie bible totiž k exodu mělo dojít o několik staletí dříve. Uvážíme-li, že bible sama klade události exodu 480 let před založení Šalomounova chrámu, dostaneme rok 1446 př. n. l. (Více k této otázce v samostatném článku.)

Mahoney ve svém dokumentu analyzuje, jaké stopy by zanechal biblický příběh v historii, skládá je do posloupnosti a potom je hledá v egyptských dějinách. Překvapivě je lze nalézt – jak jinak, než v dřívějším období, než se předpokládá.

Semité v nilské deltě

Před začátkem období Nové říše byla situace v Egyptě zcela odlišná. Šlo o tzv. druhé přechodné období, přibližně v letech 1700–1550 př. n. l., v jehož rámci byl Egypt v rozdělen na dvě části – na Horní Egypt na jihu, kde vládli původní egyptští faraoni, a Dolní Egypt na severu zahrnující Nilskou deltu a biblickou zemi Gošen.

Rakouský profesor Manfred Bietak tam vedl řadu let vykopávky v Avaris (nynější Tel el-Daba), kde našel důkazy semitského osídlení, které se z jednoho syrského domu postupně rozrostlo na městskou čtvrť. Později bylo v této lokalitě město Ramses, takže zmínka o Ramsesu v bibli může být anachronismem odazujícím na Avaris. Mezi nálezy z Bietakových vykopávek je zajímavý palác semitského vezíra s 12 hroby v těsném okolí. Vezírova socha v nadživotní velikosti měla zjevně asijské (neegyptské) rysy a pestrobarevný plášť.

Mahoney také zmiňuje tzv. Josefův kanál, který v tomto období byl postaven, aby odklonil část toku Nilu, čímž vzniklo jezero v oáze Fajúm. V blízkosti jezera se nacházela skvostná budova s 12 sektory, která mohla sloužit jako administrativní centrum.

Pastířští králi

Tyto nálezy sa řadí do období vlády cizích semitských vládců Hyksósů, kteří v Dolním Egyptě vytvořili 14. a 15. dynastii, zatímco v Horním Egyptě vládli egyptští faraoni. Přestože odborníci mají určité výhrady k ztotožnění Hyksósů s Izraelci, má tato spojitost historickou tradici, která sahá k starověkým egyptským historikům jako Manehto. Podle něho židovského historika Iosepha Flavia znamenalo jejich jméno „pastýřský král“. Dodnes si průměrný Egypťan myslí, že Hyksósové byli Židé.

„Kdybyste studovali fake news ze starověkého Egypta, považovali byste Hyksósy za bandu odporných, loupeživých cizáků, kteří vtrhli do nilské delty a pak ji vládli násilím, dokud je hrdinní králové nevyhnali,“ napsala egyptoložka Danielle Candelorová v článku pro Americké výzkumné centrum v Egyptě. „Ve skutečnosti měli Hyksósové spíše diplomatický vliv a přispěli k pokroku v kultuře… Spíše než o invazi se zdá, že s úpadkem centralizované moci egyptských králů elity v Tel el-Daba (Avaris) rozšiřovaly svou moc, až převratem nebo prostě pomalým, mírovým procesem přijaly titul Heka Chasut a staly se samostatnými králi.“

Zotročení a odchod Semitů

Později semitské obyvatelstvo Avaris upadlo do otroctví, na hřbitovech se vyskytují relativně mladí podvyživení lidé. Z nálezů vyplývá vysoká mortalita mezi dětmi a na hřbitově se nalezlo mnohem více novorozených chlapců než děvčat.

V Avaris prof. Bietak našel masové hroby narychlo pochovaných lidí, jako při nějaké epidemii. Potom následovalo zhroucení egyptské moci. Nakonec bylo město semitským obyvatelstvem náhle záhadně opuštěno. Podle dr. Scotta Striplinga „Bietakova stratigrafická analýza odhaluje jasné opuštění (Avaris) v polovině 18. dynastie, během vlády Amenhotepa II. nebo po ní… Nejpozději identifikovatelná keramika se datuje do doby vlády Amenhotepa II.“

Egyptské prameny

Kromě Manehtovy značně antisemitské verze vyprávění o Mojžíšovi a exodu, která se dochovala jen v citátech jiných autorů, existují i další prameny. Dochoval se například Brooklynský papyrus, uvádějící hebrejská jména otroků. Ještě zajímavější je Ipuverův papyrus, hořekující nad zkázou Egypta:

V řece pluje mnoho mrtvých těl. Řeka je krev. Když se z ní napiješ, straníš se lidí a žízníš po vodě…
Veselí ustalo a už se nekoná. Krajem se rozléhá nářek smíšený s bědováním…
Hle jak ten, kdo neměl přístřeší, má nyní přístřeší, zatímco ti, kdo měli střechu nad hlavou, jsou v temnotě bouře… Celá delta není vidět, protože Dolní Egypt vkládá důvěru do vyšlapaných cest. Co můžeme dělat?
Zlato, lazurit, stříbro a tyrkys, karneol, ametyst, ibehetový kámen jsou navlečeny na krcích otrokyň… Hle jak chudí v zemi zbohatli a z majetného člověka se stal chudák… Co patří do paláce, bylo odcizeno.

úryvky z Ipuverova papyru

Závěr

Proč se tato fakta neuvádějí do souvislosti s exodem? Protože se převážně datují do dřívější doby. Někteří vědci, jako egyptolog David Rohl, navrhují opravit chronologii egyptských dějin, čehož důsledkem by bylo sladění biblické a egyptské časové osy. Dr. Bryant Wood, Christopher Eames a další odborníci si myslí, že takový krok není potřeba, protože existují důkazy pro datování těchto událostí do 15. století př. n. l., což odpovídá chronologii v bibli.

Zdroje

• Timothy Mahoney: Exodus: Hledání pravdy, dokument z cyklu Patterns of Evidence
• David Rohl: From Eden to Exile, Arrow Books 2003
• Christopher Eames: Who Was the Pharaoh of the Exodus?, článek Let The Stones Speak 3–4/2023, Armstrong Institute of Biblical Archaeology
• Christopher Eames: The Hyksos: Evidence of Jacob’s Family in Egypt?, Armstrong Institute of Biblical Archaeology 10.2.2023

Přečteno 523-krát